Pro spuštění techniky na jaře a jejím vypnutí před zimou je známo, že cirkulaci vody v jezírku
vypínáme co nejpozději na podzim či v zimě a zapínáme co nejdříve na jaře či ještě v zimě,
samozřejmě záleží na aktuálním počasí.
Obnovení proudění vody má na jezírko a ryby v něm dobrý vliv. Pohyb vody zapříčiní
prokysličení a odvětrávání. Cirkulace vody přináší kyslík a živiny a také obnovující se filtrační
bakterie.
Pro ryby, které byly přes zimu v zahradním jezírku začíná nejkritičtější období roku. Oslabené
ryby, které celou zimu neměly nic k snědku se pomalu začínají rozplavávat. Jejich trávicí
ústrojí není připravené na to, aby mohlo přijímat potravu. Velké teplotní rozdíly mezi dnem a
nocí i nadále ryby oslabují.
Do určité míry je pěna na hladině jezírka normální. Objevuje se nejčastěji u přítoku vody
vracející se z filtrace zpět do jezírka, pod vodopádem. Tato pěna vzniká smíchání vody a
vzduchu a po několika metrech zmizí. Může se stát, že se v jezírku objeví nažloutlá pěna,
která se tvoří ve stejných místech, ale zůstává na hladině jezírka. Příčin vzniku pěny je
mnoho, proto zkusím popsat ty hlavní a jejich odstranění.
Ve většině potíží s pěnou na hladině jezírka se skrývají látky přírodního původu, a to včetně
bílkovin. Rozpuštěné látky přírodního původu se do vody dostávají ze zbytků rostlin, listů,
vytvořených usazenin, exkrementů ryb. Tyto látky nejsou okem viditelné. Proteiny jsou
z krmiv pro ryby, které tvoří hlavní složku potravy ryb. Ryby je díky svému trávení postupně
přeměňují na energii a zbytkové látky vylučují z těla ven. Tyto látky se následně biologicky
rozkládají ve filtru. Pokud z nějakého důvodu nefunguje rozklad těchto látek, začnou se
hromadit ve vodě. Na hladině jezírka se objeví slabý povlak. Díky tomuto povlaku se snižuje
prostupnost hladiny pro plyny. Pokud přesáhne množství látek a bílkovin danou mez (filtr
nestíhá) a je do vody vháněno vyšší množství vzduchu, začne se vytvářet pěna.
Jednou z příčin tvorby pěny v jezírku bývá malá filtrace a slabý výkon. Objem filtru by měl být
minimálně 10 % objemu jezírka (příklad: když máme jezírko o objemu 10 m 3 měla by mít
filtrace objem minimálně 1 m 3 ), ve které by voda měla protékat alespoň přes tři filtrační
komory. Filtr čistíme až v době, kdy je viditelné, že filtr již nedokáže zachytit nečistoty a je
zcela ucpaný. Pokud bychom filtr čistili příliš často, tak při čištění filtrace zabijeme všechny
bakterie, které se ve filtru namnožili. Poté by trvalo delší období, než se zpět bakterie ve
filtraci namnoží a začne znovu správně pracovat. Proto je dobré při čistění filtrace, nečistit
celou filtraci, ale jen část. Například nechat jednu komoru nevyčištěnou, abychom všechny
bakterie nezabili a filtr mohl dále pracovat. Také je důležité, aby výkon čerpadla byl
dostatečně silný, aby neustále vznikající organické nečistoty nezůstávaly v zahradním
jezírku, ale aby se prouděním vody dostaly do filtrační jednotky.
Další příčinou vzniku pěny na hladině může být velké množství ryb vjezírku. Větší počet ryb
s sebou nese i více krmení a následně také více exkrementů, které znamenají i více
rozpuštěných organických látek a proteinů ve vodě. Pokud chceme mít velké množství ryb
v jezírku, je nutné k tomu přizpůsobit filtrační technologii, protože čím více ryb v jezírku
máme, tím je náročnější udržet vodu čistou.
Další častou příčinou je překrmování ryb a používání nevhodných krmiv. Potrava je největším
zdrojem bílkovin, proto je důležité krmit kvalitním krmivem, ale také správným způsobem. Při
jeho podávání musí mít ryby čas pro jeho konzumaci z hladiny nebo ze dna jezírka. Proto je
důležité vždy krmit co nejdál od skimmeru a dnové výpustě. Krmivo, které se dostane sáním
do filtrační jednotky, zvyšuje obsah proteinu ve vodě.
Nově vybudované jezírko a jeho napuštění vodou. Po napuštění jezírka necháme vodu
„odrazit“ minimálně dva týdny, než začneme jezírko zarybňovat. Je nutné odvětrat z vody
případný chlór, případně další látky, které může pouštět např. filtrační materiál, zbytky
nečistot z tvorby jezírka jako jsou například nečistoty z kačírku, cement, použité tmely,
lepidla. Všechny tyto nečistoty je potřeba pomocí filtrační jednotky dostat mimo jezírko. Další
část potíží je spojena s biologickou částí filtrační jednotky. Naběhnutí biologické části filtrace
(bakterie) trvá nejméně jeden měsíc, a to i za předpokladu, že pravidelně dávkujeme
startovací bakterie. Bakterie, které se využívají k odstranění nečistot z vody, nežijí pouze ve
filtraci, ale také na povrchu a pod hladinou jezírka. Tyto biologické skvrny navyšují filtrování
vody a jsou důležité pro životní prostředí v jezírku. K tomu, aby filtrační bakterie mohly
vytvořit biofilmy budou potřebovat poměrně dlouhý čas. Během této doby filtrovaní vody
neprobíhá na 100 %, což má vliv na ryby a kvalitu vody v jezírku a také na rozkládání
bílkovin a dalších nečistot, tedy i na možnou tvorbu pěny v jezírku.
Další možnou příčinou může být nedostatek kyslíku ve vodě. Nasycení vody kyslíkem je
nezbytné pro život ryb a bakterií, které jsou nutné k rozkladu nečistot. Ve vodě
s nedostatkem kyslíku nemůže správně fungovat jejich rozklad, což může vést k vytváření
pěny na hladině jezírka.
Dalším příčinou tvorby pěny může být přitékaní vody z terénu do jezírka. Při tomto toku vody
se do jezírka může dostat velké množství rozpuštěného a nerozpuštěného biologického
materiálu.
Další příčinou tvorby pěny na hladině může být tření ryb v jezírku. Na jednu stranu je hezké,
že se můžeme dočkat v jezírku nových přírůstků, ale tu druhou stranu, ryby při tření
vypouštějí spoustu biologického materiálu, tedy i velké množství bílkovin.
I zcela dobře vytvořené zahradní jezírko se správnou filtrací, hloubkou zůstává pro ryby
nepřirozeným prostředím. Přestože se pomocí jezírkové techniky o to snažíme, tak nikdy
nedosáhneme plně přirozených podmínek pro ryby. Díky malému objemu a silnému proudění
vody se podmínky v jezírku rychle mění. Zejména teplota, kvalita, složení vody má nedobrý
vliv na imunitu ryb. Přirozenou odolnost dále snižují přípravky na úpravu vody nebo například
proti řasám.
Zrádnost oslabení imunitního systému u ryb se neprojeví hned, ale až s odstupem času.
Následky špatného zimování, vypouštění nových ryb, nevhodná filtrace, špatná kvalita vody
atd. si často už s prodělaným šokem nespojíme a marně hledáme příčinu onemocnění ryb.
Proto je vždy lepší nemocem předcházet, než je potom náročně léčit. Prevence má zásadní
vliv na zdraví a u ryb to platí dvojnásob.
Jsou nejvíce ohroženi nemocemi. To je zapříčiněné křížením těchto ryb s cílem vytvořit zajímavé mutace. Imunitní systém kaprovitých ryb funguje nejlépe při teplotě 25°C. Naopak
při teplotě pod 13°C a nižší se z těla ryb dočasně ztrácí bílé krvinky a koi kapři jsou
v takových podmínkách velice zranitelní.
Koi mohou být napadení nespočetnými druhy bakteriologických nákaz. Nejčastějšímu
příznaky jsou otevřené krvavé vředy na těle ryb, výrazně prokrvená místa na šupinách
(popřípadě na kůži), změna tvaru těla nebo také rozpad ploutví. Bakterie mohou zasáhnout i
vnitřní orgány, a to i bez viditelného povrchového poranění koi. Poté se nám může zdát, že
ryby hynou bez příznaků.
Léčba bakteriologických nakažení se provádí výhradně antibiotiky. Doporučujeme při
podezření na onemocnění chytit jednu nebo dvě ryby, které jsou nejvíce postižené, zabalit je
do pytle s vodou a kyslíkem a dovézt je k veterináři, který provede rozbor ryby. Testy se
provádí na bakteriální, parazitologická a další virová onemocnění. Důležité je také provedení
citlivosti na antibiotika, aby bylo možné antibiotika použít ve vhodné formě. Test na SVU trvá
kolem pěti dnů, za které si budeme muset připlatit, ale rozhodně se vyplatí i když o dodané
ryby přijdeme. S nalezením správného antibiotického přípravku a jeho podání pomůže
veterinář. Při nemoci malých koi často stačí přimíchat antibiotikum do krmiva. U větších a
velkých koi se antibiotikum aplikují injekčně.
Mohou být napadení na povrchu těla, tak i zevnitř. Nejvíce zranitelní jsou malé koi. Tito parazité způsobují vážné problémy, který může zapříčinit i úhyn koi. Větší a velké ryby se s nimi dokáží vyrovnat. Při případném napadení vnitřními parazity je nutné vyšetření u veterináře. U napadení vnějších parazitů je průvodním jevem časté otírání ryb. Způsobovat ho mohou například, Kožovec, žaberní červi, Kapřivec a Brousilka.
Nejčastější virová onemocnění jsou Koi herpes virus (KHV), jarní virémie a Carp Edema
virus (CEV).
Jarní virémie se vyskytuje zejména ve velkochovech. Virus KHV se u koi v České republice
téměř neobjevuje. Následky napadení tohoto viru jsou velmi drastické po celý chov. Častým
napadení koi bývá virem Carp Pox (kapří neštovice). Kapří neštovice jsou přítomný
v buňkách u většiny populace a záleží na imunitním systému jednotlivého koi, jak se s nimi
dokáže vyrovnat. Objevují se vnější příznaky tohoto onemocnění ve formě bělavých puchýřů
nebo lézí na kůži, ploutvích nebo šupinkách. U některých koi jsou tyto projevy viditelné po
celý rok, jiným se objevují v souvislosti s podzimním a jarním kolísání teploty vody, při
horších životních podmínkách nebo stresových situacích.
CEV zasahuje zejména malé koi. U tohoto onemocnění nejsou vidět žádné venkovní
příznaky na těle ryby. Onemocnění se projevuje apatií, poleháváním ryb, sníženými reakcemi
a úbytkem váhy. Virová onemocnění nejdou nikdy zcela vyléčit. Bakterie žijí v těle a množí se
dělením, tedy je poměrně lehké je zahubit cílenou léčbou. Viry žijí uvnitř těla buňky, kde se
také množí. Každá nová buňka má zároveň nově utvořený virus. Zahubení virusu
dosáhneme tak, že zničíme celou buňku. Přestože obranný systém koi nedokáže vir zcela
zničit, je v jeho silách její šíření a zakonzervovat je v buňkách (tzn. že v těle nadále zůstává,
ale nezpůsobují žádné potíže). K tomu je nutné udržovat imunitní systém ryb v dobré kondici,
vyvarovat se stresovým situacím. Je velmi důležité podporovat přirozenou obranyschopnost
ryb. Proto je nezbytné krmit koi kvalitním krmivem. Dále je nezbytné přidávat do krmiva např.
vitamín C a to během celého roku, dále také např. česnekové koncentráty.
Plísňové onemocnění se projevují bílými povlaky na těle a ploutvích ryb. Pří léčbě plísní se
často používají koupele protiplísňových přípravcích.
Jezírková sůl bez jódu slouží jako prevence proti nemocem. Je vždy lepší a levnější prevence než následná léčba. Sůl podporuje tvorbu slizu u koi kaprů, jeseterů, veslonosů, karasů a dalších ryb v jezírku. Sůl také přispívá k rozpuštění špatného slizu a přispívá k tvorbě nového, zdravého slizu. Tím zvyšuje rybě obranyschopnost proti parazitům. Sliz je pro ryby strašně důležitý. Dále sůl slouží jako prevence proti houbovým a jinými parazitům, snižuje příjem dusíkatých látek, snižuje stres, oddaluje zamrznutí hladiny jezírka.
Sůl dokáže zachránit naše ryby v jezírku i před uhynutím vysokých hodnot nitritu. Nitrit se ve
vodě může tvořit např. z důvodu biologického filtru, při napuštění nové vody do jezírka, při
použití léčiv (antibiotik). Pokud je ve vodě i malá koncentrace soli, tak ryby s velkou
pravděpodobností přežijí. V případě, kdy by sůl ve vodě nebyla, byl by s největší
pravděpodobností úhyn ryb v jezírku.
Zjednodušeně řečeno nitrid a sůl (chlorid) si navzájem konkurují. Pokud jsou buňky v
žábrách ryb obsazeny chloridem, tak potom nemá přístup nitrit do těla ryb a nezpůsobí
otravu. Nutno říci, že hrají roli další faktory např. kondice ryb.
Sůl lze také použít v boji proti vláknité řase.
Pokud ve filtraci nebo v nádrži používáme zeolit, sůl nepoužíváme. Pokud bychom tak
učinili, hrozí nám vyloučení velkého množství amonia, který se shromažďuje v zeolitu
a mohl by způsobit rybám prudkou otravu.
Jezírko necháváme „nasolené“ po celý rok. Dávkujeme 1-3 kg soli na m3. Sůl se používá i
na léčbu nemocí (proti vodnatelnosti, houbovým chorobám, ektoparazitům dokonce i proti
některým typům bakterií). Při odparu vody z jezírka se odpařuje pouze voda, sůl v jezírku
nadále zůstává.